|
|
|
|
|
Festival 2010
|
 |
|
Obbčanské sdružení Národy Podyjí zve na
XI. Festival Národů Podyjí Mikulov Mikulov, 23.-25. července 2010
23. 7. pátek
18:00 Synagoga
Jindřich Štreit - Tak blízko, tak daleko
Vernisáž výstavy fotografií
Tomáš Měšťan - „Also los Gerta“
Dokumentární film, sudetský komplex 5x jinak. Po filmu beseda se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, autorkou románu Vyhnání Gerty Schnirch
24. 7. sobota
od 10:00 Náměstí Speciality národních kuchyní
arménské, bulharské, české, goralské, chorvatské, italské, horňácké, kavkazské, kelečské, koktejly za lepší svět, malokarpatské kuchyně, mongolské, moravské, rómské, ruské, srbské, valašské, vídeňské, záhorácké, židovské
14:00–24:00 Radnice Ochutnávka vín
Mužácký pěvecký sbor z Dolních Dunajovic Kapela Dr. Time, ČR
od 10:00 Náměstí Soubory a sólisté národnostních skupin
10:10 Zahájení festivalu 10:30 Matrjošky, Ruské kulturně osvětové sdružení na Moravě, o.s. 11:30 Epaš, romská kapela 12:30 Karpatske Horke, slovenská folk-rocková skupina 13:30 Mužácký pěvecký sbor z Dolních Dunajovic 14:00 Narin, soubor orientálních tanců 15:00 Adam K. ČR 15:40 Wild Eggs, dívčí studentská kapela, Mikulov 16:30 Köris, soubor maďarských lidových tanců, Brno 17:30 Dr. Time, ČR 18:30 HIFI FM, Weidhofen/Thaya (Bejdov nad Dyjí) 19:30 Tři lotři, Mikulov 20:30 Nedělní lidé, ČR
Položení věnců obětem národnostní nesnášenlivosti
16.00 odjezd z Kostelního náměstí › Pohořelice › Drasenhofen › Poysdorf (Pušdorf)
25. 7. neděle
od 10:00 Kostelní Náměstí Permanent Breakfast
veřejná snídaně
|
|
|
|
|
Další odkazy
|
 |
|
|
|
|
|
|
Kdo jsme
|
 |
|
Cílem sdružení je zlepšování soužití a vzájemnosti mezi národnostními skupinami v regionu Podyjí.
Podyjí patří k nejstarším obydleným částem Evropy. Za desetitisíce
let se zde vystřídalo a zanechalo stopy množství kmenů a národů. Jeho
současnou podobu vytvořili v průběhu posledních osmi set let především
naši němečtí a židovští krajané.
Dnešní Podyjí postrádá z velké části své tradiční obyvatelstvo. Na
místo odsunutých sem přišli a stále přicházejí lidé z různých koutů
světa, všichni nedávno, před pár desítkami let, před pár lety či minulý
týden. Nikdo z nich nemůže tvrdit, že by zde byl doma více, než ten
druhý. Buď jsou zde doma všichni anebo nikdo.
Podyjí vůbec a Mikulov zvláště byly v minulosti vždy místem, ve
kterém se mnoha vzácným druhům ku prospěchu všech dařilo. Zdá se, že
specifikum místa přetrvalo. Lze doufat, že velkorysost, tolerance a
radost z rozmanitosti zde mají svůj původ v regionu samém, že si je
předchozí obyvatelé s sebou neodnesli.
V roce 1999 vzniklo z této myšlenky občanské sdružení Národy Podyjí
a ku prospěchu všech se mu daří. Od roku 2000 pořádá každé léto v
Mikulově Festival kultur národů Podyjí, na němž mají všechny zde žijící
národnostní skupiny příležitost představit své hudební, taneční,
divadelní i kulinářské výtvory. Festival zahajuje v pátek vernisáží
výtvarné výstavy a přehlídkou národopisných souborů Sousedé. V sobotu
je pak mikulovské náměstí zaplněné stánky s ukázkami etnických kuchyní
a celodenním pestrým programem, při kterém se střídají více či méně
známí umělci, kteří zde hledají, či již nalezli, svůj nový domov.
Festival končí v neděli snídaní ve veřejném prostoru Permanent
Breakfast a hudebním programem Setkání měst. 
|
|
|
|
|
Naše idea
|
 |
|
Náš jazyk nám předstírá, že země a národ mají společného praotce. Mohla by to být jen takový postřeh na okraj, drobná perlička. Kdybychom stále znovu neměli sklon jeho klamu podléhat. Kdybychom používali k označení země jejího historického názvu, nebyly by možné jazykové konstrukce jako “Čechy Čechům”. A pokud by někdo přišel s heslem “Bohemie Čechům”, bylo by hned jasné, co má na mysli.
Podyjí patří k nejstarším obydleným částem Evropy. Za desetitisíce let se zde vystřídalo a zanechalo stopy množství kmenů a národů. Jeho současnou podobu vytvořili v průběhu posledních osmi set let především naši němečtí a židovští krajané. Teprve historicky nedávno se nám podařilo uskutečnit heslo “Jižní Morava Čechům”.
Dnešní Podyjí postrádá z velké části své tradiční obyvatelstvo. Na místo odsunutých sem přišli a stále přicházejí lidé z různých koutů světa, všichni nedávno, před pár desítkami let, před pár lety či minulý týden. Nikdo z nich nemůže tvrdit, že by zde byl doma více, než ten druhý. Buď jsou zde doma všichni anebo nikdo.
Představa jednoty, stejnosti, centrálního řízení a plánování, monokultur, estetika žírných lánů pšenice, atomových elektráren a masových spartakiád dominovala značné části právě uplynulého století. Z leváků bylo třeba udělat praváky, z Němců, Slováků a Cikánů monokulturní Čechy. Škody, které jsme tím napáchali na životním prostředí i sami na sobě jsou z velké části nevratné.
Teprve s velkým zpožděním jsme pochopili podstatu ekologie: že zdraví a životaschopnost systému je dána množstvím a rozmanitostí druhů, které se na něm podílejí. Platí nejen pro přírodní, ale stejně tak pro sociální a politické systémy. Dnes jásáme nad výskytem každého vzácného druhu, pečujeme o jeho uchování a když vyhyne, vnímáme to oprávněně jako tragedii usvědčující naše prostředí z nezdravosti.
Podyjí vůbec a Mikulov zvláště byly v minulosti vždy místem, ve kterém se mnoha vzácným druhům ku prospěchu všech dařilo. Zdá se, že specifikum místa přetrvalo. Lze doufat, že velkorysost, tolerance a radost z rozmanitosti zde mají svůj původ v regionu samém, že si je předchozí obyvatelé s sebou neodnesli.
|
|
|
|
|
|
|
|
|